Marie Schmolková zemřela 27. března 1940 na následky srdečního záchvatu. Na jejím pohřbu se sešly přední osobnosti československého exilu a britských sionistů. Exilová vláda si byla dobře vědoma jejího významu. Přišla Hana Benešová, ministr Jan Masaryk přede všemi slíbil: „S Pánem Bohem, Mařenko, spolehněte se na nás. Budeme svorni, budeme se mít rádi, zvítězíme a domů si Vás odvezeme. Do té doby odpočívejte a duch Váš pomáhej nám ve společné svaté práci, pro mír, slušnost a svobodu.“
Tento slib nebyl nikdy dodržen. Urna s popelem Marie Schmolkové byla buď ztracena, nebo rozptýlena v Londýně bez jakékoliv další připomínky. Její jméno téměř nikdo nezná.
V domě, kde vyrůstala a žila, je dnes hostel, který alespoň v něčem navazuje na její odkaz: nabízí dostupné ubytování lidem na cestě.
Úryvek z posledního dopisu Marie Schmolkové synovci Milošovi, 15. 2. 1940.
“Edita je na cestě do Palestiny. Do té Ameriky hochu mě to neláká, doufám, že se ještě jednou vrátím a budu líbat prach v Kamzíkové ulici (Toho tam bude dost). Spíše bych se hodila do Palestiny, jestli tam Edita něco podnikne a vyzve mě k spolupráci. Ostatně mi psala Emily, které jsem psala o tom, že mě Edita chtěla přibrat k své budoucí výrobě bot, že nechápe, proč jsem tak neučinila - že bych odtamtud lépe mohla pomoci své rodině. To je ovšem iluze, znám migrační podmínky a celou situaci tam a než bych se naučila dělat boty a vydělávat pro rodinu, budu vetchou stařenou.“
Zdroj: Rodinný archiv.