V rámci snahy ukolébat budoucí oběti genocidy představou, že při dodržování všech existujících zákazů a omezení týkajících se židovského obyvatelstva se jejich perzekuce již nebude dále stupňovat, byl povolen určitý počet restaurací, holičství a lékařských ambulancí, které směli lidé označení za židy navštěvovat, pokud byli jasně a fyzicky odděleni od “árijských” zákazníků.
O takovou licenci stáli nejen židovští, ale i nežidovští restauratéři. Lidé toužící po iluzi normálního života se nerozpakovali za ni dobře platit. Hlavní problém s potravinovými lístky, které byly pro židovské obyvatele značně limitované, vyřešila změna restaurací na kavárny, často podávající jen náhražkovou meltu a nic jiného. Většině zákazníků tak jako tak šlo hlavně o možnost být v jiném prostoru než u sebe doma, ve společnosti podobně postižených, se kterými si mohli v klidu popovídat.
Podnik pana Fischera v paláci Kinských pojmenovaný Kávový buffet podobně jako jiné inzeroval v Židovských listech, jediných novinách, které měli obyvatelé protektorátu označení za židy povoleno číst. Na obrázku vidíte účtenku za inzerát a otištěný inzerát.
Existence restaurací, kaváren či holičství se separátními odděleními vyhrazenými pro židy netrvala dlouho. Poskytování jakýchkoliv služeb židům bylo postupně zakázáno. Jen Židovské listy, měnící se na věstník přinášející informace o dalších protižidovských příkazech a zákazech, vycházely dál. I v době, kdy všichni židé z Prahy byli již dávno deportováni.