Dům Marie Schmolkové se změnil na místo azylu. Byl v něm zřízen útulek WIZO pro ženy, které nechtěly bydlet v přeplněných táborech a noclehárnách s mužskými uprchlíky.
Když se 14. března 1939 v osm hodin večer vedoucí čeští sionisté shromáždili na Wilsonově nádraží, aby se rozloučili s přáteli odjíždějícími do emigrace, byla Schmolková mezi nimi. Max Brod i Felix Weltsch ji přemlouvali k emigraci, jako mnohokrát předtím odmítla. Když jí druhý den ráno telefonovala spolupracovnice z uprchlického výboru, že v kancelářích je gestapo, že zatkli Hannu Steinerovou a že Marie musí okamžitě zmizet. Ta pouze konstatovala: Jsi už sedmá, kdo mi od čtyř ráno telefonuje. Rozhodně nic takového nemám v plánu.“
Za pár hodin již Schmolková intervenovala na různých ambasádách kvůli nejohroženějším uprchlíkům z Německa, poté spálila všechny dokumenty, které zůstaly v Kamzíkové a nesměly padnout okupantům do ruky. Pak se vydala na gestapo požadovat propuštění Steinerové. Byla okamžitě zatčena a uvězněna na Pankráci.
Ve vězení strávila dva měsíce, pravděpodobně by tam jako diabetička bez náležitého ošetření zemřela, kdyby nebylo intervencí protektorátních ministrů a přítelkyň z ženského hnutí, zejména Františky Plamínkové.
Vizitka Marie Schmolkové.
Knihovna Židovského muzea v Praze