Na konci července 1939 založil SS-Obersturmbannführer Adolf Eichmann, jeden z architektů vyvraždění evropských židů, v Praze úřad pojmenovaný Ústředna pro židovské vystěhovalectví (německy Zentralstelle für jüdische Auswanderung). Hlavním cílem nacistů v té době bylo zbavit Evropu všech židů jejich masovým vypovězením do zahraničí. Bohužel, svobodný svět židovské uprchlíky odmítal přijmout.
Na tomto místě, v ulici, která se tehdy jmenovala Josefovská, sídlilo vystěhovalecké oddělení židovské obce v Praze. To mělo dle dispozic nacistické Ústředny vystěhovalcům pomáhat s hledáním možností, jak získat dokumenty potřebné k emigraci. Pokoušelo se také organizovat skupinové transporty do zahraničí, zejména pro ty, kdo neměli na nákup víz a jízdenek potřebné peníze.
Samotný výraz „vystěhovalectví“ je eufemismus, slovo zakrývající skutečný význam toho, co popisuje. Protože zoufalé snahy uniknout před nenávistí a počínající perzekucí rozhodně nebyly dobrovolným, nevynuceným přestěhováním do zahraničí. Šlo o útěk, o záchranu života. Není náhodou, že za "vystěhovalectví" byly později nacisty označovány i deportační transporty na smrt.
Výzva v prvním vydání Židovských listů, jediných novin, které směli židé v protektorátě číst.
Jak byste interpretovali obsah výzvy z listopadu 1939? Odpovězte jednou větou.