V domě kromě Hanny Steinerové bydlela i její sestra Marianne s manželem Karlem, kteří od roku 1929 žili ve Vídni a uprchli do Československa. Oba byli registrovaní k vystěhování, ale Německo jim zrušilo občanství a ČSR jim odmítlo navzdory domovskému právu v Prašném Újezdě obnovit československé občanství. Oba byli zavražděni v táboře smrti Auschwitz-Birkenau.
Dále v domě bydlela Ida Barthová, uprchlice z Jihlavy. Zavražděna byla buď v Ossowé nebo v táboře smrti Sobibor.
Walter Weiss byl povoláním drogista, z Rakouska uprchl nejprve do Brna, poté do Prahy, kde byl umístěn do pracovního tábora. Byl zavražděn v táboře smrti Auschwitz-Birkenau, stejně jako další nájemník, Mořic Deutsch.
Osud Elsy a Edity Deutschových není jasný, pocházely ze Strání u Uherského Brodu a uprchly z Vídně. Z Československa měly být deportovány zpět, zbaveny občanství ale byly až v listopadu 1944.
Dalšími nájemníky byli manželé Hechtovi z Bezděkova u Jihlavy. Artur Hecht byl zavražděn v Mauthausenu 9. října 1940, jeho vdova Irma byla deportována do ghetta v Lodži, kde se její stopa ztrácí.
Gertruda Schlagová byla zavražděna v ghettu v Izbici.
Cestovní pasy Terezy a Valtra Schleierových
Nájemníci Tereza Schleierová a čalouník Valtr Schleier se k deportačnímu transportu nedostavili a z hlediska nacistických úřadu prostě zmizeli. Přežili v ilegalitě. Po válce se vystěhovali do Jižní Ameriky. Na obrázku vidíte jejich pasy označené velkým J a poválečné doklady, kterými se snažili dokázat, že nespadají do odsunu německého obyvatelstva.
Zdroj: NA, PŘ II, 1941 – 1950, sign. S 3198/5, kart. 10427, NA, PŘ II, 1941 – 1950, sign. S 3198/6, kart. 10427. Digitalizováno Institutem Terezínské iniciativy v rámci projektu Terezínské album.