V červenci 1939 vznikla v Praze nová úřední instituce nazvaná Ústředna pro židovské vystěhovalectví. Založil ji esesák Adolf Eichmann, který se v Praze usadil a svůj nový úřad otevřel v zabavené vile nedaleko od střešovické vily, kterou si coby židovský majetek zabavil sám pro sebe. Zpočátku šlo skutečně o hledání možností vystěhování výměnou za zanechání většiny majetku, postupně však slovo “vystěhování” nabylo významu “deportace”. Deportace na smrt.
Dva dny před vypravením prvního deportačního transportu z Prahy vznikla Treuhandstelle, organizace pověřená správou majetku deportovaných osob. V srpnu 1942 byla samotná Ústředna pro židovské vystěhování přejmenována na Ústřední úřad pro vyřešení židovské otázky v Čechách a na Moravě. Náplní její práce se stala genocida, hromadné vraždění všech osob označených za židy.
Některé instituce pokoušející se o pokračování emigrace dočasně fungovaly dál, budovy spojené s životem pražských židů se ale postupně měnily na sklady Treuhandstelle, plnící se ukradeným majetkem zavražděných.
Nejinak tomu bylo s prostory kavárny Aschermann. Její majitel, pan Armin Radó, byl s celou rodinou zavražděn v táboře smrti Sobibor.
Prostory kavárny Aschermann využité jako sklad nádobí po deportovaných. Archiv Židovského muzea v Praze.