Oficiální imigrace do Palestiny byla limitována velmi malým počtem přistěhovaleckých certifikátů přidělených pro vystěhovalce z protektorátu. Stejně jako v případě jiných zemí svobodného světa, i britská správa palestinského území odmítala přijímat židovské uprchlíky.
Na rozdíl od jiných zemí ale Palestina byla od roku 1917 považována za místo, kde vznikne židovská národní domovina, stát národních Židů. Vystěhování do míst, ke kterým se celé generace několikrát denně obracejí s modlitbou, tak nebylo jen ledajakou ilegální migrací - šlo o naplnění dávného snu o návratu domů. A tak paralelně s marným úsilím o legální vystěhování organizovaly odbojové sionistické organizace ilegální skupiny vystěhovalců směřujících do Palestiny. Jejich úsilí pak kopírovali různí podnikavci a šmelináři přeprodávající místa na ilegálních lodích s velkými přirážkami.
Nacistické úřady až do léta 1941 židovskou emigraci z Evropy podporovaly, koneckonců jedním z jejich sloganů bylo “Židé do Palestiny!” I po začátku války byla řeka Dunaj právně považována za mezinárodní vody a z dunajské delty byla lodím s dostatkem hotovosti na úplatky cesta do Středomoří otevřená.
Nyní se podívejte na vzpomínku Karla Hájka, se kterým jste se seznámili na začátku tohoto IWalku.
Proč britská armáda střílela na rozpadající se loď přeplněnou uprchlíky?