S pokračujícím útlakem se k odchodu z domova odhodlávalo stále více lidí. Zároveň rostl panický strach svobodného světa z masy židovských uprchlíků. A tak zatímco osoby označené za Židy byly postupně zbavovány veškerých občanských práv a stávaly se terčem čím dál tím intenzivnějšího teroru, šancí na získání víz do ciziny ubývalo.
Švýcarsko si vyžádalo označení židovských cestovních pasů písmenem J, aby na hranicích bylo snadné odlišit židovské uprchlíky od běžných turistů. Spojené státy dodržovaly striktní systém národních kvót. Mnohé jihoamerické země vyžadovaly potvrzení o přijetí svátosti křtu, a to v dětství. Mezinárodní konference věnované židovské uprchlické krizi měly jediný výsledek: žádná země je nebyla ochotna přijmout.
Jednou z posledních šancí byla mezinárodní města jako Tanger a Šanghaj. Komu se podařilo do města připlout a zaplatit nemalé poplatky, ten mohl zůstat. Po vypuknutí války a uzavření středomořských přístavů zbývala jediná cesta. Přes území spojence nacistického Německa, Sovětského svazu, do japonského Kobe a odtamtud do Šanghaje.
Jeden z mnoha článků Židovských listů věnovaných možnostem emigrace.