Rakousko-uherská říše se v 19. století stala mnohonárodnostním, multikulturním a multikonfesijním prostředím. Protižidovské zákony byly zrušeny, zrušena byla ghetta i zákazy usídlení, ženit se již mohli všichni synové, nikoliv jen ti nejstarší. Židé dostali jména podobná těm, která měli křesťané, platila pro ně stejná povinná školní docházka a stejná úřední ustanovení. Jen kariéra ve státních službách byla snadnější pro ty, kdo se nechali pokřtít.
Židovská komunita v Olomouci začala záhy po revolučním roce 1848 růst, do města se vraceli členové kdysi vypovězených rodin z Lipníku, Prostějova či Úsova. Olomouc se měnila i jinak: byly zbořeny hradby, zasypány příkopy a vystavěny nové ulice, městských pevností již nebylo třeba. Na konci století se právně ustanovila Židovská náboženská obec s právem danit své členy. Ta v roce 1894 zakoupila od města pozemky za někdejšími hradbami, konkrétně za Terezskou branou, aby na nich vystavěla reprezentativní synagogu, náhradu za dočasnou a již zcela nevyhovující modlitebnu.
Terezská brána a synagoga na dobové pohlednici. Archiv Openeye.