Život obyvatel označených nacisty za Židy byl po roce 1940 již velmi omezený. Kromě zákazu vlastnictví psacích či šicích strojů, bicyklů, kožichů, rádií či hudebních nástrojů jim bylo přikázáno utratit či odevzdat své zvířecí mazlíčky včetně rybiček či želv a odevzdat veškeré cennosti.
Možnosti zaměstnání byly téměř nulové, bylo zakázáno používat chodníky, navštěvovat parky, zahrady, restaurace, kina, divadla či sportoviště.
Židovské rodiny byly postupně sestěhovávány do sdílených bytů - a čekaly na deportaci do neznáma.
Olomoucká vyhláška omezující čas, kdy osoby označené za Židy směly nakupovat.
Židovské přídělové lístky, bez kterých nebylo možno nakoupit, samozřejmě zněly na daleko menší množství než ty běžné. Osobám označeným za Židy bylo navíc zakázáno nakupovat určité zboží jako čepice, šály či kožené výrobky, ale i některé potraviny, například veškeré cukrovinky, česnek, cibuli či vepřové maso. Čím přesně se úřady při vydávání těchto vyhlášek řídily, není úplně jasné, zřejmě však šlo především o co největší ponížení postižených.
Archiv OpenEye.