Zatímco Evropou otřásaly revoluce a společně s národními státy vznikala i občanská společnost s rovnými právy a povinnostmi, v carském Rusku zůstávali nevolníci nevolníky a ze všeho zlého byli viněni židé.
Rusko, sahající až daleko za Varšavu, obohatilo světový slovník o slovo pogrom a ruské pogromy z konce devatenáctého století byly stejně krvavé jako ty středověké u nás. Není divu, že většina vyznavačů sionismu, tedy židovského národního hnutí propagujícího vznik židovského státu pro židy, ve kterém by mohli žít v bezpečí a bez strachu z pogromů, pocházela právě z území carského Ruska.
Když za první světové války rakouské jednotky neudržely východní frontu v Haliči, začalo tamní židovské obyvatelstvo v panické hrůze před ruským barbarstvím prchat na západ. Rakouské a německé jednotky sice chránily židovskou populaci před excesy místního obyvatelstva, carská armáda ale postupovala. Úřady nařídily evakuaci civilistů všech vyznání, uprchlíci včetně těch židovských byli postupně umisťováni do menších sídel ve vnitrozemí Rakousko-Uherska.
Židovští vojáci Rakousko-uherské armády, Halič 1914.