V rámci konstrukce poválečného Československa jako etnicky, jazykově a kulturně homogenní společnosti se objevovaly až bizarní byrokratické požadavky kladené na židovské přeživší koncentračních táborů.
K obnovení jejich československého státního občanství museli prokázat, že byli státně a národně spolehliví. Museli úředně prokázat, že nejsou Němci. Přesto byli mnohdy za Němce úředníky i nadále označováni.
Němčina či německý přízvuk přeživší brněnské židy okamžitě řadily mezi nenáviděné okupanty. Protiněmecké prezidentské dekrety se vztahovaly na každého, kdo si při sčítání lidu v roce 1930 zapsal do kolonky „národnost“ slovo „německá“. Taková osoba musela bojovat o přiznání občanství a právo zůstat v Československu, jinak mohla být zařazena do odsunu.
Vysídlování židů coby Němců zamezil až zvláštní výnos Ministerstva vnitra ze září 1946, který reagoval na přehnané zprávy zahraničního tisku o nových deportacích židů z Československa.
Proč myslíte, že před válkou většina židů v Brně používala v běžné komunikaci němčinu?