Kindertransport je německé slovo, které česky znamená "transport dětí". Označuje se jím organizovaná imigrace 10 000 židovských dětí z Německa, Rakouska, Československa, Polska a z území svobodného města Danzig (dnešní Gdaňsk) do Velké Británie. Důvodem ke vzniku programu kindertransport byla skutečnost, že zatímco statisíce lidí se snažily uprchnout před postupem nacistické říše, svobodný svět jim čím dál více zavíral dveře. Židovské uprchlíky považovali za agenty nacistů, jakoby ve skutečnosti nebyli prvními oběťmi nacistického teroru.
Podobně jak při jiných uprchlických krizích kdosi přišel s nápadem poskytnout dočasné útočiště alespoň dětem. A tak v druhé polovině listopadu 1938 krátce po událostech takzvané Křišťálové noci v Německu, Rakousku a obsazeném československém pohraničí, došlo díky úsilí britských politických aktivistů ke změně tamních imigračních pravidel. Úřady souhlasily s povolením bezvízové imigrace sirotků a dětských uprchlíků ohrožených postupující perzekucí osob označených za židy.
Děti ale musely přijet samotné bez rodičů a nesmělo jim být více než 16 let. Za každé dítě musely uprchlické výbory či soukromé osoby složit nemalou peněžní kauci. V organizaci kindertransportů se angažovaly jak židovské, tak křesťanské, kvakerské a levicové organizace.
U nás je nejznámější jméno jednoho z britských dobrovolníků, kteří v době tzv. druhé republiky přijeli do Prahy a dali se k dispozici místním uprchlickým organizacím. Nicholas Winton reagoval na výzvu Marie Schmolkové s Hannou Steinerovou, ve které tyto představitelky uprchlického výboru potýkajícícho se s katastrofální situací a rostoucí nenávistí místní populace k uprchlíkům žádaly o pomoc.
Jejich výzvu spolupodepsal Wintonův kamarád, levicový aktivista Martin Blake. Dobrovolníka Wintona pak Doreen Warrinerová, ředitelka pražské kanceláře Britského výboru pro uprchlíky, pověřila organizací emigrační pomoci dětem. Do přípravy kindertransportů odjíždějících z Prahy se zapojily desítky lidí působících v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Mnozí podobně jako Winton přijeli z ciziny, aby pomohli lidem v nouzi.
Během devíti měsíců do Británie přijelo na 10 000 dětí, které byly umístěny do náhradních rodin. Naprostá většina z nich se s rodiči již nikdy nesetkala.
V kolika letech jste poprvé odjeli sami z domova do ciziny bez rodičů? Jak dlouho jste v cizině pobyli?