Nyní si poslechněte vzpomínky Bena Benariho na průběh deportace polských občanů z Brna. Jde o stejný transport, kterým Brno opustil i Robert Reich.
Baruch Birstenbinder, později Beno Benari, se narodil v Brně 29.12.1920.
Jeho matka Rachel i otec Izák, dovozce kožešin, pocházeli z Polska. Beno dva roky studoval ekonomii na Sorbonně ve Francii, pak se vrátil do Československa.
Zatímco jeho bratr Moše na samém začátku války uprchl do Palestiny, Beno zůstal v Brně. Unikl z transportu do Niska, kterým byl deportován jeho otec, jehož stopa se ztrácí v sovětském lágru kdesi na Sibiři, ale nakonec byl společně s matkou deportován do ghetta v Terezíně. Tam se oženil s Annou Kleinovou z Vídně.
Z Terezína byli společně s manželkou deportování do ghetta ve Varšavě. Ubytováni byli ve slavné synagoze na Tłomackém. Z varšavského ghetta byl Beno deportován do tábora Treblinka I., jehož vězni pracovali na úpravách řeky Bug a stavěli budoucí tábor smrti Treblinka II. Když si společně s kamarádem uvědomili, co se v Treblince děje, uprchli.
Byli lapeni Němci, mučeni gestapem a předáni do ghetta v Mławě. Když byli z tohoto ghetta opět deportováni do tábora smrti v Treblince, Beno zorganizoval útěk sedmi lidí, společně vyskákali z vlaku. Sám se vrátil do Varšavy, kde se o něj postarala náhodně potkaná Polka, která se později stala jeho druhou ženou. Díky ní získal falešné dokumenty na jméno Jan Henryk Płusa. Pod tímto jménem pracoval v okolí Lvova a poté Nového Sączu.
Po válce se vrátil do rodného Brna, až v roce 1965 se mu podařilo i s rodinou emigrovat do USA. Zemřel 16. 4. 2007.
Interview bylo natočeno 15. března 1995 ve West Hollywood, California, USA.
Co vás v této vzpomínce nejvíce překvapilo?