Odtud byla téměř stoletá paní Waklerová deportována.
Budova původně sloužila jako židovský starobinec a vývařovna pro chudé, roku 1902 se hlavní starobinec přestěhoval na dnešní Štefánikovu ulici a na Mlýnské byl provozován chorobinec, dnes bychom řekli léčebna dlouhodobě nemocných.
Od roku 1941 spravovala židovská obec v Brně tři starobince s celkem 140 obyvateli, sirotčinec s 35 chovanci a nově zřízený chorobinec s 25 obyvateli. Se zahájením deportací byly potom starobince a sirotčinec zrušeny a zůstal jen chorobinec, kam byly na čas dopravovány osoby neschopné transportu. Tím se mělo vytvořit povědomí, že deportovaní opravdu odjíždějí budovat nějaké nové židovské osady kdesi “na východě”.
Na fotografii vidíte, jak budova vypadala na začátku roku 1941.
Proč nacisté chtěli vytvářet dojem, že deportace obyvatel označených za židy neznamenají deportace na smrt?