Ota Vital se narodil v květnu 1890 v Ústí nad Labem jako Otto Weinberg. Měl bratra Viktora a sestru Elišku, dva další sourozenci zemřeli ještě v kojeneckém věku. S manželkou Luisou žil a pracoval v Londýně a ve Španělsku, kde si změnil jméno. V roce 1932 se mu v Malaze narodila dvojčata Alexander a George, později v Československu Aleš a Jiří. Do Ústí se vrátil coby úspěšný obchodník.
Ihned po anexi Ústí byl společně s několika dalšími židy zatčen, po propuštění uprchl s rodinou do Prahy. Díky sňatku s “arijkou” byl jak on, tak jejich synové uchráněni před deportací, nicméně chlapci coby “míšenci” nesměli chodit do školy. V lednu 1945 ochrana “smíšeného manželství” vypršela a Ota byl deportován do ghetta v Terezíně.
Po válce byla rodina Vitalova jednou z těch, které se coby registrovaly u UNRRA k vystěhování do americké okupační zóny Německa. Tentokrát bylo jeho manželství problematické coby “smíšené” s Němkou.
Pročtěte si dotazník rodiny Vitalovy, vyplněný pro UNRRA v angličtině.
Z rozvětvené rodiny Weinbergových a Hellerových kromě Oty ve “smíšeném manželství” přežili ještě bratr Viktor a jeho syn Felix, autor knihy Byl jsem číslo 30529, kteří prošli několika koncentráky.
Viktorova manželka Marie byla zavražděna těsně před osvobozením, jeho druhý syn Hans byl zavražděn v červenci 1944, otec Karel zemřel v terezínském ghettě, stopa sestry Elišky a jejích dětí mizí v Osvětimi někdy v únoru 1943, tři tety byly zavražděny v Treblince.