Protiněmecké prezidentské dekrety se vztahovaly na každého, kdo si při sčítání lidu v roce 1930 zapsal do kolonky „národnost“ slovo „německá“. Německy doma mluvila třetina obyvatel Čech a Moravy. Každá taková osoba po válce musela bojovat o přiznání občanství a právo zůstat v Československu, jinak mohla být zařazena do odsunu. Včetně navrátilců z koncentračních táborů, kteří pro Němce byli Židé, ale pro poválečné Československo byli Němci.
Nyní se podívejte, jak kolonka “národnost”, která o patnáct let později rozhodovala o vašem poválečném osudu, ve skutečnosti na sčítacím archu vypadala.
V rámci konstrukce poválečného Československa jako etnicky, jazykově a kulturně homogenní společnosti bez menšin se objevovaly až bizarní byrokratické požadavky spojené s prokazováním národní spolehlivosti lidí, kteří do této kolonky v roce 1930 zapsaly něco jiného než “česká”.
Dokument pojmenovaný “osvědčení o státní a národní spolehlivosti” byl přitom nezbytný pro zahájení procesu obnovení československého státního občanství. Pouhé německy znějící příjmení bylo dostatečnou záminkou k pochybám, osoby hovořící s přízvukem považovaným za německý se mohly vystavovat nebezpečí už jen tím, že promluvily na veřejnosti. Obnovení, či neobnovení československého občanství přitom hrálo zásadní roli nejen při snahách o restituci nacisty zabaveného majetku, ale i v množství a kvalitě přídělových lístků na jídlo, oblečení či boty.
Na co přesně se kolonka v tiskopisu sčítání lidu ptala?