Antonie Militká se narodila roku 1928 v Brně. Její maminka byla židovka, tatínek nikoliv, na židovskou víru ale kvůli manželství přestoupil, jinak by rodiče Antonie sňatek nepovolili. Rodina bydlela přímo ve sportovním areálu sionistické organizace Maccabi na Riviéře, jehož byl tatínek správcem.
Podle protižidovských zákonů platných v protektorátu byla Antonie označena za židovského míšence. Po vyloučení ze školy dostala příkaz dostavit se do Prahy, na deportační shromaždiště na Radiotrhu, kam ji vyprovázel tatínek a rodiny podobně postižených kamarádů a kamarádek. Z Prahy byla 9. dubna 1943 deportována do ghetta v Terezíně. Maminka byla díky tomu, že se s ní tatínek nerozvedl, do Terezína deportována až v únoru 1945. Tatínek byl pro odmítání rozvodu se židovkou uvězněn v táboře v Postoloprtech, kde utrpěl těžké zranění a vrátil se jako invalida.
Po osvobození se Antonie vdala a starala se o rodinu. Od roku 1984 se věnovala sociální práci a pomoci potřebným na brněnské židovské obci.
Interview bylo natočeno v lednu 1996 v Brně.
Bedřiška Felixová se narodila v lednu 1935 v Brně. Maminka se snažila dodržovat židovské zvyky, tatínek byl z velmi asimilované rodiny.
Bedřiška chodila do židovské školy, ale byla také talentovanou tanečnicí a chodila do baletní školy. Jako židovka ale byla po okupaci ze všech těchto aktivit vyloučena. Číst a psát se tedy naučila doma. Sama, ještě před deportací. Do Terezínského ghetta odjela celá rodina pohromadě, z jejích pěti členů válečné útrapy přežili dva.
Ihned po osvobození se Bedřiška snažila dohnat mezery ve vzdělání, vystudovala zdravotnickou školu a založila vlastní rodinu. Mnoho energie věnovala vzdělávacím besedám se studenty, ve kterých vysvětlovala, co to byl holocaust.
Interview bylo natočeno 25. ledna 1996 v Brně.