Rabín Albert Schön se narodil v Moravské Ostravě roku 1913, jeho otec Leopold pocházel z Uherského Brodu, matka Tereza z Veselí nad Moravou.
Vystudoval na rabínském semináři ve Vratislavi, po studiích působil jako rabín v Prostějově. Krátce po okupaci byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po propuštění přesídlil do Brna, kde byl pověřen sociální prací a vzděláváním mládeže směřujícím k vystěhování, později byl jmenován hlavním brněnským rabínem.
V březnu 1942 byl transportem Af deportován do ghetta v Terezíně. Krátce po příjezdu byl jmenován jedním z členů rabínského soudu v ghettu, společně s dalším brněnským rabínem Dr. Zikmundem Ungerem a plzeňským rabínem Erichem Weinerem. Kromě přednáškové činnosti, vedení matrik a organizace pohřbů i v Terezíně oddával další mladé páry.
Z terezínského ghetta byl deportován 29. září 1944 do tábora smrti v Auschwitz-Birkenau, kde byl podle všeho zavražděn, i když podle některých svědectví umírá až na pochodu smrti v březnu 1945. Zavražděna byla i jeho manželka Eva pocházející z Pohořelic. Jeho rodiče se dožili osvobození v Terezíně, po válce se usadili v izraelském městečku Kfar Saba u svého druhého syna Kurta.
Fotografie pochází z webových stránek knihy Maud Michal Beerové Co oheň nespálil