Emil Jacoby se narodil ve zbožné rodině v Tereble na Podkarpatské Rusi roku 1923, vyrůstal v městečku Buštino.
Po okupaci Podkarpatské Rusi Maďarskem v listopadu 1938 hledal možnosti uplatnění v Brně, odkud byl po vzniku Protektorátu deportován gestapem zpět do Maďarska. Doma se dlouho nezdržel, nebyly peníze na úplatky policii, která se jej pravidelně pokoušela deportovat coby cizince. Pokusil se o štěstí v Budapešti. Mezitím Maďarsko coby spojenec nacistů vyhlásilo válku Sovětskému svazu a jeho otec byl maďarskými orgány deportován na území dnešní Ukrajiny, kde byl v Kamenci Podolském společně se zhruba dvaceti tisíci dalších židů v srpnu 1941 zavražděn.
V Budapešti se Emil živil jako čistič bot, číšník, malíř pokojů. Když Německo v roce 1944 obsadilo Maďarsko a jimi instalovaná maďarská vláda začala s deportacemi židů, Emil se přihlásil do tábora nucených prací, pobočky Mauthausenu, kterou k jeho velkému štěstí vedli postarší němečtí vojáci, nikoliv SS. Na konci války přežil pochod smrti do Mauthausenu.
Po osvobození se vrátil do Československa, žil v Praze, poté pracoval v továrně na gumové výrobky v Náchodě. Když v nově vzniklém Izraeli vypukla válka, přihlásil se jako dobrovolník do izraelské armády. Usadil se v Tel Avivu. Po dalších dvou válkách, ve kterých bojoval, odešel na konci sedmdesátých let na pozvání vzdáleného bratrance do USA.
Interview bylo natočeno 18. prosince 1995 na Staten Islandu, New York, USA.