Zničení ústeckého hřbitova se stalo nedílnou součástí propagandy sudetoněmeckých vyhnanců. V polovině padesátých let dvacátého století korespondent časopisu Aussiger Bote popsal stav hřbitova těmito slovy:
“Scéna, kterou náš centrální hřbitov v Aussig nabízí návštěvníkovi, je prostě otřesná. Pohled vyžaduje silné nervy a já jen stěží dokážu potlačit slzy hněvu a zármutku. To, co zde vidím, není přirozený rozklad; je to znesvěcení. Téměř všechny náhrobky a mnoho kamenů je rozbitých, všude leží trosky. Sotva je tu nějaká postava, Kristus, kříž, kde se části neulomily. Náhrobky leží rozházené všude kolem, hrobky jsou otevřené, plné odpadků a sutin; v několika hrobkách a na některých náhrobcích se lidé vyprázdnili. Hledám dva hroby, které znám, a už je nemůžu najít.
Budovy po obou stranách hlavního vchodu (márnice atd.) jsou ruiny, některé bez střech. Prázdné místnosti zřejmě používají jako toalety dělníci z nedaleké chemické továrny. Všechny stromy byly pokáceny; dřevo bylo nařezáno a naskládáno a krade se kousek po kousku. Jen židovské hroby, jak mi bylo řečeno, musely zůstat nedotčené.
Když po dvou hodinách opouštím toto místo hrůzy, jsem naprosto skleslý. A přesto neodolám a den před zpáteční cestou se tam ještě jednou projdu a rozloučím se. Říká se, že i Češi se stydí za stav ústeckého hřbitova, ale nic se s tím nedělá; prostě to není součástí 'plánu'.”
O pár let později stejný autor čtenářům sdělil, že židovský hřbitov už byl také srovnán se zemí.
Nahoře: Vchod na hřbitov, 1958 Dole: Centrální hřbitov, 1964 Fotografie z časopisu Aussiger Bote vyčištěná pomocí AI, zdroj: Archiv města Ústí nad Labem.
Co si o likvidaci hřbitova coby paměti města myslíte vy?