O osudu hřbitova bylo pravděpodobně rozhodnuto ještě před komunistickým uchvácením moci v zemi. I když se na něm stále pohřbívalo, nějakou cizí, “německou” historii nový režim ani nově příchozí obyvatelé očividně pro budoucnost uchovávat nechtěli.
V roce 1948 se vrchní zemský rabín a hlavní duchovní autorita pro Čechy i Moravu, někdejší vrchní rabín československého exilového vojska Dr. Hanuš Rezek pokoušel likvidaci židovského hřbitova zabránit s odkazem na nemožnost “zrušit” existenci ostatků v zemi. Jeho snaha ale podobně jak o v mnoha jiných případech potýkání se s komunistickou mocí vyšla naprázdno.
Zápis z jednání o osudu Nového židovského hřbitova v Ústí nad Labem. Archiv Židovského muzea v Praze.
Židovská obec ještě neúspěšně žádala město o oplocení židovského oddělení a zamezení jeho devastace veřejností. I toto pohřebiště ale bylo nakonec vyhláškou jednotného národního výboru z 22. listopadu 1953 zrušeno.
Co přesně se stalo s ostatky pohřbených, není dodnes jasné: podle některých zdrojů byly ponechány na místě, podle jiných byly vybagrovány a vyvezeny na skládku, existuje i svědectví o pálení ostatků ve střekovském krematoriu. Pokud o to příbuzní aktivně žádali, byly jejich mrtví přestěhováni jinam. Náhrobní kameny pohřbených osob byly městem rozprodány zájemcům z řad veřejnosti.
Proč myslíte, že bylo tak důležité “ze zdravotních důvodů” ústecký Centrální hřbitov beze stopy zlikvidovat? Co je na místě dnes?