Na začátku roku 1945 byla ochrana "smíšených manželství" zrušena a Helena byla zařazena do transportu do Terezína. Josef se nervově zhroutil, Heleně se nakonec podařilo získat dočasný odklad deportace kvůli potřebné péči o manžela. Naštěstí se nezadržitelně blížil konec války a žádný další transport do Terezína již nedojel.
Všichni čtyři Waňkovi se tak dočkali konce války, Československo bylo osvobozeno. Jenže i v osvobozené republice byli Waňkovi nežádoucí - byli označeni za Němce. Kdyby nebylo mnoha svědectví o Josefově chování za okupace, odsunu by neunikli.
Fotografie z rodinného archivu: Walter Waněk po osvobození s bílou páskou na rukávu, povinným označením pro Němce.
Podobně jako Herbert Heller i Waňkovi se pokusili o vystěhování do americké okupační zóny Německa. Vstoupili do ústecké skupiny “židovských Němců”, obyvatel města, jejichž občanská práva byla státem zrušena jen a pouze na základě skupinových předsudků jak za okupace, tak po osvobození.