Budovu židovského dívčího sirotčince, č. p. 5 v tehdejší Puchmajerově ulici, věnoval dobročinnému spolku roku 1893 Mořic Hahn. V roce 1940 byly chovanky přestěhovány do chlapeckého sirotčince v Belgické ulici, v Lublaňské vznikla židovská nemocnice.
Přestavbu budovy řídil slavný architekt, grafik a scénograf Osvobozeného divadla František Zelenka, v té době již sám podléhající veškerým protižidovským zákonům.
Pro zbídačelou populaci desetitisíců občanů označených za Židy či židovské míšence byly za Protektorátu Čechy a Morava v celé Praze k dispozici tři židovskou obcí financované nemocnice: v Dušní ulici bylo k dispozici zhruba 30 lůžek, v Kateřinské ulici bylo k dispozici zhruba 40 lůžek, dalších asi 50 lůžek vzniklo právě přestavbou dívčího sirotčince v Lublaňské ulici.