Nedílnou součástí existence každé židovské obce je péče o nemajetné, nemocné, sirotky či přestárlé. Někdejší budova dívčího sirotčince, zřízeného „krejcarovým spolkem ku podporování izraelských osiřelých dívek v Království českém“ roku 1893, se v roce 1940 stala židovskou nemocnicí s padesáti lůžky, jednou ze tří podobných institucí dostupných osobám označeným za Židy v celé Praze.