Rudolf Margolius s manželkou Hedou, předválečná fotografie z rodinného archivu.
Rudolf Margolius se narodil roku 1913 v Praze. Vystudoval reálné gymnázium ve Slovenské ulici, roku 1937 byl na UK promován na doktora práv. Politicky se nijak neangažoval.
V roce 1941 byl coby žid jedním z prvních transportů deportován z Prahy do ghetta v polské Lodži. Podařilo se mu přežít až do likvidace ghetta, kdy byli zbylí vězňové deportováni do tábora smrti v Auschwitz - Birkenau, přežil i pochod smrti končící v táboře Dachau, odkud na konci roku 1945 uprchl. Všichni jeho příbuzní byli, stejně jako celá rodina jeho manželky Hedy, povražděni v táborech smrti.
Zkušenost s nacismem v něm probudila naději, že komunismus přinese lepší svět. Na konci roku 1945 vstoupil jako řadový člen do KSČ a dal své schopnosti plně k dispozici budování nového Československa. V letech 1945–1948 působil v Ústředním svazu československého průmyslu, poté se stal šéfem kabinetu ministra zahraničního obchodu a náměstkem ministra zahraničního obchodu. Pro zemi zajistil velmi výhodné obchodní podmínky, které však odporovaly záměrům Sovětského svazu: týkaly se totiž ekonomické spolupráce se svobodným světem. Zatčen byl 10. ledna 1952.
V průběhu soudního procesu s údajnými sionistickými spiklenci odříkal naučený lživý text tvrdící, že válku strávil v exilu v Londýně.
Popraven byl 3. prosince 1952. Těla popravených byla spálena, jejich popel byl zřejmě použit k posypání namrzlé silnice.
Co má osud Rudolfa Margolia společného s osudy dvou sester Franze Kafky?