Po okupaci pohraničí uprchl pan Fischer do Prahy, aby tam své rodině zajistil bydlení. Každý den v určitou domu čekal v kavárně na smluvený telefonát oznamující, že Anna s maminkou už dorazily. Podívejte se na další úryvek Annina svědectví.
Anně se díky kontaktům z Makabi podařilo získat místo na lodi plující ilegálně do Palestiny. Mezitím jí opět zatkli otce, ale Anna si před odjezdem do ciziny na gestapu vyhádala povolení rozloučit se s ním. Cesta ilegální skupiny vedla po Dunaji do rumunského přístavu Sulina, na konci plavby plné útrap Anna těžce onemocněla. Po přistání v Palestině ji čekala internace v táboře Atlit, odkud byla propuštěna do kibucu Bejt Hašhita. Pracovala v továrně na pastičky na myši, vdala se.
Po sedmi letech se vydala zpět do Prahy, chtěla žít v Evropě. Šťastně se shledala s rodiči, kteří přežili díky tomu, že z Prahy uprchli na Slovensko a obstarali si falešné doklady. Otec byl nakonec uvězněn v táboře u vesnice Vyhne, matka díky svému vzezření pracovala jako kurýr pro odboj, po potlačení slovenského národního povstání na podzim 1944 oba přežili v horách. Když se v Československu dostali k moci komunisté, rodina opět musela uprchnout, tentokrát do Vídně, kde po léta provozovali košer restauraci.
Interview bylo natočeno 3. prosince 1996 ve Vídni v Rakousku.
Proč myslíte, že se Anna a její rodina rozhodla uprchnout z Československa podruhé?