S modernizací světa postupně mizela po staletí rozdmýchávaná náboženská nenávist, založená na tvrzení, že “židé zabili Ježíše,” žida popraveného římskou okupační mocí, a navíc zatvrzele odmítají přijmout jedinou správnou, křesťanskou víru. Protižidovská perzekuční nařízení jsou i na našem území postupně rušena, nahrazuje je občanský princip rovných práv a povinností. Po roce 1860 se do Mostu začali stěhovat první židé, modlit se ale stále chodili do staré synagogy v Hořanech. Zatímco původní židovské osady v Hořanech, Líšnici a Korozlukách se postupně vylidňovaly, židovské osídlení Mostu rostlo.
Roku 1868 obdržela židovská obec právní statut s právem vybírat náboženskou daň. Obec brzy zakoupila postarší dům se zahradou nedaleko zrušeného hřbitovního kostela sv. Anny a roku 1873 byla synagoga zasvěcena. Její původní skromné vybavení pocházelo ze zrušených venkovských modliteben. Až na konci 19. století si mohli mostečtí židé dovolit lepší vybavení, zakoupené pod vedením předsedy Dr. Josefa Spitze.
V roce 1921 se k izraelitskému náboženství hlásilo 737 osob, 188 obyvatel Mostu považovalo své židovství za národnost. Roku 1927 proběhla oprava omítek synagogy a do kruhového okna v průčelí synagogy byly instalovány svítící hodiny, vše zaplatil majitel mostecké porcelánky Karel Spitz. V roce 1930 byl počet věřících židů v Mostě 622, Židů hlásících se k židovství coby národnosti bylo 154.
Fotografie ze sbírek Židovského muzea v Praze