Židovské osídlení v královském městě Uherský Brod je poprvé písemně doloženo k roku 1470. Postupně se zde vytvořila jedna z nejpočetnějších židovských obcí na Moravě. Do poloviny 16. století nesměly židovské rodiny bydlet přímo ve městě. Roku 1843 v Uherském Brodě žilo 827 osob židovského vyznání, což představovalo 34 % obyvatel. Roku 1857 dosáhlo židovské obyvatelstvo v Uherském Brodě maxima v podobě 1 068 osob, ale vzhledem ke zvyšujícímu se celkovému počtu obyvatel se poměr snížil na 26 %. Od té doby se počet židovských obyvatel města postupně začal snižovat. Při sčítání obyvatelstva roku 1930 se k židovskému vyznání hlásilo 493 osob. V Uherském Brodě fungovalo několik židovských spolků. Každý z nich cílil na odlišnou skupinu členů na základě různých potřeb z hlediska náboženského, politického, sociálního a volnočasového. Řada těchto spolků byla sionisticky zaměřena s cílem podporovat a vybudovat budoucí židovskou domovinu. Nová synagoga byla v ghettu postavena roku 1767 podle návrhu italského architekta vrcholného baroka Domenica Martinelliho, který ve městě realizoval hned několik staveb na základě jednotného plánu. Tato synagoga byla vypálena v noci z 21. na 22. července roku 1941. Kolem desáté hodiny večer byli obyvatelé města probuzeni hasičskými signály. Přítomný starosta Waldemar Hawranek a jeho zástupce Reinhold Wendt však zakázali požár hasit a hasičskému sboru přikázali pouze dávat pozor, aby se požár nerozšířil na okolní budovy.