Ve Vrchlabských kasárnách byla v době ghetta umístěna ústřední nemocnice.
Zdravotníci a lékaři pocházeli z řad vězňů ghetta. Práci jim komplikovaly časté výpadky elektrického proudu, nedostatek vody, léků a nedostupnost specializovaných lékařských nástrojů. V budově se také nacházela centrální koupelna, v které se sice mohlo během jedné hodiny osprchovat až 140 osob, ovšem vzhledem k již zmíněným problémům s nedostatkem vody se stávalo, že byla často mimo provoz.
Velké přelidnění ghetta, nevyhovující sociální i hygienické zařízení, špatná strava, stres a vyčerpání, to vše byly ideální podmínky pro vznik a šíření nejrůznějších onemocnění. Například v únoru 1943 byl téměř každý třetí vězeň vedený jako nemocný. Šíření nemocí mělo vliv na vysokou úmrtnost.
Zemřelých by však bylo mnohem více, kdyby nebylo systému zdravotní péče, který si organizovali samotní vězni. Lékaři a zdravotní sestry prováděli v těžkých podmínkách i velmi složité zákroky.