Ghetto v terezínské hlavní pevnosti (městě Terezíně) mělo již od svého počátku plnit propagandistickou funkci. Jejím cílem bylo zakrýt skutečné záměry nacistů s Židy.

Terezín byl světu představován jako místo, v němž život běží stejně jako v každém jiném malém městě. Vojenské neúspěchy nacistického Německa společně se zvyšujícím se tlakem mezinárodních organizací vedly k tomu, že nacisté umožnily delegacím Mezinárodního výboru Červeného kříže dvě návštěvy ghetta. Obě však chtěli využít hlavně ke svému prospěchu. Návštěvy proběhly podle předem připraveného scénáře, vězni museli předstírat, že jim zde nic nechybí.

Budovy, které se nacházejí po obvodu náměstí, získaly během přípravy na první návštěvu Červeného kříže nové funkce. V přízemí terezínské radnice byla v roce 1943 zřízena banka, jež však nebyla skutečnou finanční institucí. V jednom rohu náměstí se nacházela kavárna, která byla otevřena již v prosinci roku 1942. Vězeň, který měl vstupenku, v ní mohl přibližně dvě hodiny posedět, popít náhražkovou kávu nebo čaj a zhlédnout kabaretní program či poslouchat živou hudbu. Vedle kavárny se na rohu náměstí nacházel obchod s oděvy, které však byly zabaveny vězňům těsně po příchodu do Terezína. Plocha náměstí také získala parkovou úpravu, byť se na ní předtím nacházel třídílný stan, v kterém vězni sestavovali bedýnky a ukládali do nich speciální zařízení zabraňující zamrzání motorů vojenských vozidel německé armády.

První delegace Červeného kříže přijela do Terezína v červnu 1944 a její vedoucí napsal o poměrech a životních podmínkách v tomto městě velice kladnou zprávu.