Ghetto v terezínské hlavní pevnosti (městě Terezíně) mělo již od svého počátku plnit propagandistickou funkci. Jejím cílem bylo zakrýt skutečné záměry nacistů s Židy. Terezín byl světu představován jako místo, v němž život běží stejně jako v každém jiném malém městě. Nacisté tedy umožnili delegacím Mezinárodního výboru Červeného kříže dvě návštěvy ghetta. Obě však chtěli využít hlavně ke svému prospěchu. Vedle toho na konci léta 1944 natočili v Terezíně film, který měl falešně zachycovat život jeho obyvatel. Válka však skončila dříve, než stačil být prostřednictvím Červeného kříže poslán do zahraničních kin.

V sokolovně byl v souvislosti s přípravou na první návštěvu z Červeného kříže zřízen Společenský dům. Delegace v něm mohla zhlédnout závěr představení dětské opery Brundibár. Během druhé návštěvy funkcionářů Červeného kříže se zde mělo hrát představení Broučci na motivy knihy Jana Karafiáta. Na přelomu srpna a září 1944 byl Společenský dům využit i pro natáčení propagandistického filmu: byly zde pořízeny záběry zmiňované dětské opery a posezení na terase upravené do podoby kavárny.