Do roku 1840 nebylo židům dovoleno usadit se uvnitř košických městských hradeb. V té době Košice patřily Uherskému království pod habsburgskou vládou. V roce 1895 se judaismu dostalo zrovnoprávnění s ostatními náboženskými vyznáními.
Na konci 19. století tvořila židovská populace 11 až 13 procent, většina z nich mluvila německy nebo maďarsky. V roce 1904 se reformní (neologická) židovská komunita rozhodla pro maďarizaci. Znamenalo to odhodlání asimilovat se do maďarské společnost, splynout s ní. Při bohoslužbách začali reformní židé používat výhradně maďarštinu, stejně jako na schůzích a nakonec i v židovských školách. Obyvatelstvo Košic i tak zůstávalo pestrou směsicí identit. Žili tu vedle sebe Slováci, Maďaři, židé reformní, tradiční i ortodoxní, Židé národní, Češi a Němci. Rozmanitost národů i náboženství s sebou přinášela i jazykovou různorodost.