Vzpomínání na zavražděné a připomínání válečných hrůz chápaly židovské obce poválečného Československa jako základní předpoklad počátku nového života. Organizované tryzny byly jedním z mála okamžiků, kdy Židé mohli v úzkém kruhu těch, kdo prošli podobným peklem, vzpomínat na mrtvé jako na oběti genocidy, odlišné od jiných českých obětí nacistické okupace.
V židovských svatých textech a rituálech hraje klíčovou roli jméno. Jméno coby nositel paměti. Získáním jména se novorozenec stává spojnicí mezi minulostí a budoucností. Zvláštního významu pak nabývá připomínání jmen zemřelých modlitbou Jizkor ve výroční den jejich úmrtí a v nejsvětější dny židovského kalendáře. Potřeba uchovat jména obětí vedla k budování památníků financovaných sbírkami mezi přeživšími členy obce.
Tradiční datum vzpomínky na oběti holocaustu se v našich zemích ustálilo na 8. březnu, symbolickém jahrzeitu neboli výročním dni úmrtí, kdy se v judaismu vzpomíná na zemřelé. Datum 8. března odkazuje na vyvraždění prvních obyvatel tzv. terezínského rodinného tábora v Auschwitz-Birkenau, největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války. Židé z českých zemí po celém světě dodnes udržují tradici tohoto původního dne paměti.