Tatínek pamětníka, Vítězslav Löw, pocházel z Velichova na Karlovarsku. Nejdříve byl obchodním cestujícím, později spolumajitelem firmy Wedeles a Löw, která provozovala hlinkový důl v Horní Lukavici. S manželkou Irmou měli jediného syna Hanuše.
V listopadu 1939 se k nim na tuto adresu přistěhovala sestra Elsa s manželem Josefem Möschelem, cihlářským mistrem z Lesova u Karlových Varů. Oba nejen že nové moci v obsazeném pohraničí nevyhovovali "rasově", byli navíc i členy německé sociálně demokratické strany, která s nacisty otevřeně bojovala.
V lednu 1942 byla celá rodina deportovaná do ghetta v Terezíně a v květnu 1944 do tábora smrti Auschwitz-Birkenau.
Maminka Irma v Birkenau zahynula, otec Vítězslav a syn Hanuš byli odesláni do pobočného osvětimského tábora Blechhammer (Blachownia Śląska). Vítězslav brzy zeslábl a byl zavražděn. Hanuš dřel v továrně na letecký benzín, v prosinci roku 1944 dostal zápal plic a byl poslán na marodku, odkud se mu s dvěma dalšími českými vězni povedlo utéct.
Během dramatického útěku přešli frontu, v tuhém mrazu ušli 400 km až do Popradu, kde se připojili k československé východní armádě pod vedením Ludvíka Svobody a zúčastnili se několika bojů.
Celá Hanušova rodina byla vyvražděna. Do Plzně se už nevrátil. Změnil si příjmení na česky znějící Lamač, oženil se s dívkou, s níž se seznámil v Terezíně a po válce se šťastně sešli.
Po uchvácení moci komunisty v únoru 1948 uprchl do Holandska, manželce se podařilo emigrovat později. Mladí manželé chtěli pryč z krvavé Evropy. Usadili se v Chile, kde si vybudovali nový život. Proto si Hanuš nakonec změnil i první jméno na španělské Juan.
Interview bylo natočeno 20. listopadu 1996 v Santiagu v Chile.
Pictured: Hanuš Löw, later Juan Lamač, at the very beginning of the war.