Když stojíte před číslem 14 na ulici Madách, už nevidíte, že dům byl tehdy na rohu propojen s číslem 12 a tři byty směřovaly do dvou různých ulic. Ulice Madách je tichá, s několika rozpadajícími se starými budovami a s další hrstkou těch nově postavených. Rozpadající se budovy ještě stále připomínají, že za starých časů města Baja bývaly obydleny zámožnými občany střední třídy.
Tehdejší starosta Baji, Sándor Bernhart, byl jedním z těch čestných a humánních vůdců města, který v této pozici učinil pouze ta nejnutnější opatření, jaká očekávalo nejvyšší vedení. Uznán jako "Spravedlivého mezi národy", má pamětní desku v Jad Vašem, Izrael.
Přestože byly hranice gheta formálně vytyčeny, vstup do něj nebyl nijak kontrolován, a ačkoliv některé obchody měly za výlohou nápis "Židy neobsluhujeme," jenom málokterý z jejich majitelů to skutečně dodržoval.
Přestupní tábor pro židy z celé oblasti (například z Bácsalmás a z Bácsbokod) byl založen v ulici Gyalog číslo 1, na místě bývalé sýpky. Všichni židé z Bajaibyli natěsnáni v ulicích, které byly odjakživa obydlené židy.
Bylo to zhruba v těchto místech: ulice Telcs Ede, Munkácsy, Kölcsey, Kádár, Madách a Szent László (té se později bez jakýchkoliv negativních emocí lidově říkalo Zsidó, tzn. židovská), bývalá okrajová část města, kde si židé po svém příchodu v 18. století směli kupovat pozemky a odkud mohli pokračovat ve výstavbě západním směrem.