Ve třech hromadných transportech z Plzně do ghetta v Terezíně odjelo v lednu 1942 celkem 2613 lidí. Většina z nich byla záhy deportována z Terezína dále, ať už přímo do tábora smrti Auschwitz-Birkenau nebo do malých ghett v okupovaném Polsku, ve kterých živořili do okamžiku, než se uvolnila kapacita v táborech smrti, jako byl Majdanek, Belzec, Treblinka nebo Sobibor. Někteří byli deportováni na smrt až do Estonska, Lotyšska či Běloruska. Konce války se z deportovaných plzeňských Židů podle všeho dožilo jen 209 osob.
Plzeňské hromadné transporty byly označeny písmeny R, S a T. Každý z deportovaných má na krku kartičku s označením transportu a svým transportním číslem. Stejným číslem byla označena i jejich zavazadla.
Naprosto unikátní fotografie zachycující deportace židovského obyvatelstva z Plzně a okolí pořídil podle všeho na objednávku nacistických úřadů mladý plzeňský fotograf Mirko Křen. Dokumentovat osud židovského obyvatelstva bylo jinak přísně zakázáno.
Většinu fotografií Křen zřejmě krátce po válce předal Dokumentační akci, skupině židovských aktivistů dokumentujících události holokaustu na našem území, byly ale pořízeny i další kopie. Po komunistickém puči se sbírka Dokumentační akce dostala společně s pamětníky do Izraele, další fotografie byly uloženy v Židovském muzeu v Praze a v Národopisném muzeu Plzeňska, nyní Národopisném oddělení Západočeského muzea v Plzni.