V době druhé světové války přináležely Lenešice k území protektorátu, zatímco nedaleké Postoloprty byly již součástí dříve odstoupených Sudet. Díky své poloze se tak Lenešice stávaly místem, odkud se ještě v době nepříliš střeženého tábora vydávali příbuzní vězňů pěšky do Postoloprt, aby svým blízkým předávali balíčky a mohli se s nimi alespoň na krátký okamžik shledat.
V polovině dubna roku 1945 přestal tábor fakticky existovat, mimo jiné i proto, že vězni začali z doposud stále hlídaného prostoru tajně utíkat. Z lenešického nádraží se pak většina z nich navracela zpět do svých domovů.