Soudržnost mezi vězni byla, tak jako v každém táboře, velice důležitá, ať už z důvodu každodenního fungování či přežití trýznivých životních podmínek.
V blízkosti pracovního tábora vznikl v roce 1944 také tábor pro válečné zajatce z Itálie, Velké Británie, Francie, Sovětského svazu, Jugoslávie a dalších zemí. Společně s nimi byli vězni pracovního tábora nasazováni na nucené práce, například na budování žateckého letiště. Zvláště pak se skupinou italských zajatců udržovali někteří vězni vřelé a přátelské vazby.
Poslechněte si výpovědi dvou pamětníků, Věroslava Frodla a Jana Švestky, kteří vzpomínají na vzájemné vztahy s ostatními spoluvězni a na navazování kontaktů s válečnými zajatci.
Věroslav Frodl Věroslav Frodl se narodil 2. 5. 1928 na Slovensku (Slanec u Košic). Po vzniku samostatného Slovenského štátu v roce 1939 se přestěhovala jeho rodina do České Třebové, kde do roku 1942 chodil do školy. Během války byl jako tzv. židovský míšenec vězněn v pracovním táboře Postoloprty. Po válce vystudoval obchodní školu. Obchodu se pak profesně věnoval celý život. Rozhovor byl natočen 11. 2. 1997.
Jan Švestka Jan Švestka se narodil 4. 3. 1924 na Slovensku (Štúrovo). Po vzniku samostatného Slovenského štátu v roce 1939 se celá rodina přestěhovala do Chotěboře, kde navštěvoval tamní školu. Poté se vyučil soustružníkem. Během války byl jako tzv. židovský míšenec vězněn v pracovním táboře Postoloprty. Po válce i nadále pracoval jako soustružník, opravoval psací a šicí stroje. Dlouhá léta působil také jako divadelní ochotník, herec, režisér a autor her pro dětské divadlo. Jan Švestka zemřel v roce 2003. Rozhovor byl natočen 20. 2. 1996.
Otázky:
-
V čem konkrétně podle vás spočívala vzájemná solidarita mezi vězni? Uveďte alespoň dva příklady.
-
Co ztěžovalo vězňům udržovat v táboře blízká přátelství?
-
Jaký význam mohly mít pro vězně kulturní vystoupení, jichž se zúčastnili?
-
Popište, jak se zachoval Jan Švestka v případě nemocného spoluvězně, kterému přenechal svoji práci soustružníka. Mohl to být projev určitého soucitu?