Arnošt Rusek, rozený Stamberger, se narodil 19. března 1921 v Ostravě a vyrůstal v Mariánských Horách. Rodiče byli vlastníky činžovního domu, ve kterém i bydleli.
Jeho matka byla velice nemocná a potřebovala pomoc. Chodil do mateřské a později do obecné školy, dále navštěvoval reálné gymnázium v Matiční ulici. Jako první z rodiny dostal obsílku k nástupu do „přeškolovacího tábora“ v Nisku nad Sanem. Do stejného tábora v druhém transportu přijel i jeho otec. Z rozestavěného tábora utekli. Skrývali se v lese a překročili hranici do SSSR. Arnošt byl sovětskými orgány poslán do Novosibirska, kde pracoval jako dřevorubec.
Později se přihlásil do československé vojenské jednotky a byl povolán do Buzuluku. Tam byl přidělen do důstojnické školy a prošel vojenským výcvikem, také se seznámil s vojenskou ošetřovatelkou, kterou si později vzal. Bojoval u Kyjeva, kde přišel o nohu. Po rekonvalescenci organizoval odvody do Svobodovy armády a řídil její výcvikové tábory. Postupně se i s manželkou dostali v rámci týlového pluku do Prahy a následně do Ostravy. V roce 1945 se jim narodila dcera Klaudie. Arnošt pracoval na vojenské základně v Ostravě až do roku 1955. Pak nastoupil na místo úředníka Městského národním výboru a později pracoval na KNV v odboru pro výstavbu.
Interview bylo natočeno 9. listopadu 1996 v Ostravě.
Bedřich Kopold se narodil 10. srpna 1921 v Moravské Ostravě. Otec jako živnostník provozoval pohostinství. V době hospodářské krize ve třicátých letech dvacátého století zkrachoval a spáchal sebevraždu.
Bedřich byl aktivní v mládežnické organizaci sociálních demokratů. Po okupaci byl donucen opustit gymnázium a vyučil se pekařem. 17. října 1939 se na písemnou výzvu dostavil do jízdárny a byl deportován do Niska nad Sanem. Z tábora se mu podařilo uprchnout na polské území okupované Sovětským svazem. Po dosažení Lvova se přihlásil do pracovního náboru, byl poslán do Donbasu, kde se stal horníkem na šachtě. V listopadu 1941 byl sovětskými orgány poslán do Asie, kde pracoval na bavlníkových plantážích. Podal si přihlášku do československé vojenské jednotky a byl povolán do Buzuluku.
V březnu 1943 se účastnil bitvy u Sokolova. Jeho nejúspěšnější operací byla bitva o Kyjev, poté se stal osvětovým důstojníkem a vedl časopis Naše vojsko. Oženil se s Jiřinou Švermovou.
V roce 1954 byl jednou z obětí vykonstruovaného procesu s údajnými sionistickými spiklenci ve vedení Komunistické strany Československa (tzv. proces se Slánským) a byl odsouzen na 18 let odnětí svobody. Po propuštění v roce 1956 pracoval na šachtě, dodělal si maturitu, později studoval na univerzitě psychologii a psychologii práce. Po dostudování se stal pracovníkem ČVUT Praha. Zemřel v březnu 2007.
Interview bylo natočeno 3. října 1996 v Praze.