Jan Mayer se narodil 13. dubna 1925 v Moravské Ostravě. Navštěvoval obecnou židovskou školu a později chodil na klasické gymnázium v Ostravě. Po nacistické okupaci musel přestoupit na židovské gymnázium v Brně – jediné gymnázium v zemi, kde ještě studenti označení za Židy směli studovat.
Po deportaci do Terezína byl společně s otcem, strýcem a bratrem deportován dále do tábora Auschwitz-Birkenau. Tam se s bratrem přihlásili na práci stolařů a byli převezeni do pracovního tábora u Gliwic. 19. ledna 1945 museli v kruté zimě odpochodovat do koncentračního tábora Blechhammer. Po osvobození Rudou armádou se dostali přes Užhorod do Budapešti, kde nějakou dobu pobývali. Po osvobození Ostravy se rozhodli, že se vrátí domů.
Jan Mayer s bratrem a přáteli byli první Židé, kteří se vrátili z koncentračních táborů zpět do Ostravy. V jeho rodném domě však bylo ruské velitelství, a tak si s bratrem museli najít nový byt. V roce 1946 dokončil studia a odmaturoval. V letech 1947-49 byl na vojně, po návratu pracoval v dřevařské firmě, která před znárodněním patřila jeho otci. V pozdějších letech pracoval také pro židovskou obec v Ostravě.
Interview bylo natočeno 7. května 1996 v Ostravě.
Arnošt Rusek, rozený Stamberger, se narodil 19. března 1921 v Ostravě a vyrůstal v Mariánských Horách. Rodiče byli vlastníky činžovního domu, ve kterém i bydleli. Jeho matka byla velice nemocná a potřebovala pomoc.
Chodil do mateřské a později do obecné školy, dále navštěvoval reálné gymnázium v Matiční ulici. Jako první z rodiny dostal obsílku k nástupu do „přeškolovacího tábora“ v Nisku nad Sanem. Do stejného tábora v druhém transportu přijel i jeho otec. Z rozestavěného tábora utekli. Skrývali se v lese a překročili hranici do SSSR. Arnošt byl sovětskými orgány poslán do Novosibirska, kde pracoval jako dřevorubec. Později se přihlásil do českoslovenké vojenské jednotky a byl povolán do Buzuluku.
Tam byl přidělen do důstojnické školy a prošel vojenským výcvikem, také se seznámil s vojenskou ošetřovatelkou, kterou si později vzal. Bojoval u Kyjeva, kde přišel o nohu. Po rekonvalescenci organizoval odvody do Svobodovy armády a řídil její výcvikové tábory. Postupně se i s manželkou dostali v rámci týlového pluku do Prahy a následně do Ostravy. V roce 1945 se jim narodila dcera Klaudie. Arnošt pracoval na vojenské základně v Ostravě až do roku 1955. Pak nastoupil na místo úředníka Městského národního výboru a později pracoval na KNV v odboru pro výstavbu.
Interview bylo natočeno 9. listopadu 1996 v Ostravě.
Jehuda Bacon se narodil 28. července 1929 v Moravské Ostravě do rodiny tradičních Židů, jeho otec Israel Bacon a matka Ethel (Esta) vlastnili malou továrnu na kožené výrobky. Měl dvě sestry, Relu (Rivku), která v roce 1939 emigrovala do Izraele, a Hanu.
V Ostravě navštěvoval židovskou základní školu, kde se naučil německy a hebrejsky. V roce 1942 byl společně s rodiči a sestrou Hanou deportován do ghetta Terezín, v prosinci 1943 byli odtransportováni do tábora smrti Auschwitz-Birkenau, do tzv. terezínského rodinného tábora. Jehuda Bacon se stal jedním z „Birkenau Boys“, chlapců mezi 13 a 15 lety, kteří pracovali v okolí krematoria a plynových komor. Tábor opustil v lednu 1945 v pochodu smrti, který skončil v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen v Rakousku.
Po válce byl přijat do ozdravovny pro děti postižené válkou, kterou ve Štiříně zřídil humanista Přemysl Pitter. V roce 1946 se spolu s dalšími sirotky dostal do péče sionistické organizace, která je odvezla do Palestiny. Vystudoval Akademii výtvarných umění Bezalel v Jeruzalémě, studoval umění v Londýně a Paříži. V roce 1961 byl jedním z korunních svědků při soudu Adolfa Eichmanna v Jeruzalémě.
Interview bylo natočeno 26. prosince 1996 v Jeruzalémě.