Deportační centrum, ve kterém byly shromažďovány osoby povolané do transportů, bylo na Radiotrhu zřízeno v říjnu 1941, krátce po příjezdu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy. Konkrétní umístění a vybavení tohoto sběrného tábora se v průběhu okupace měnilo, na podzim 1941 byl umístěn v pavilonech označených jako U1 a U5. Pronájem veletržních prostor byl hrazen z majetku deportovaných osob, který jim byl coby židovský majetek zabaven. 13. října 1941 byly na Radiotrh předvolány osoby zařazené do prvního deportačního transportu z Prahy, označeného písmenem A. O tři dny později těchto 1000 lidí odjelo do ghetta v Lodži. Většina pozdějších transportů vypravených z Radiotrhu směřovala do ghetta v Terezíně. Radiotrhem procházely i transporty osob označených za židovské míšence, dětí z takzvaných smíšených rodin. Ty přijížděly z celého protektorátu. Poslední transport byl do Terezína vypraven v polovině března 1945. Podle dostupných materiálů prošlo táborem na Radiotrhu nejméně 45 513 lidí, 37 667 z nich se nedožilo osvobození. Areál Nového výstaviště na samém konci války vyhořel a veškeré jeho pozůstatky byly postupně odstraněny. Na části pozemku byl postaven komplex budov Parkhotelu. Po pádu komunismu byla na místě instalována pamětní deska.